Příběh našeho lunaparku sahá až do první poloviny 20. století.
Od původních kolotočů poháněných ručně až po dnešní moderní atrakce se značka Beck stala synonymem pro poctivou práci, rodinnou tradici a férové jednání.
Každá generace Beckových přidala svůj kus práce, nápadů a inovací – a díky tomu dnes můžeme nabídnout nejen zábavu, ale i zkušenosti, které se dědí z otce na syna.
Tradičně zajišťujeme poutě, posvícení a městské slavnosti v mnoha regionech České republiky.
Naše atrakce jsou součástí oblíbených akcí, kam se s důvěrou každoročně vracíme.
I díky tomu nás lidé spojují s poctivostí, spolehlivostí a rodinným přístupem.
Od prvního loutkaře po dnešní Lunapark
Nosil s sebou hudbu, příběhy a radost, kterou dával lidem všude, kam přišel.
Tam, kde se zastavil, bylo živo: děti se smály, dospělí zpívali, vesnice ožila.
A právě tehdy se poprvé vyslovilo jméno Beck – jméno, které se už po sedm generací spojuje s českou zábavou.
Janův syn Josef Beck převzal otcovo putování, ale přinesl něco nového –
malé dřevěné jeviště, kufr s loutkami a příběhy, které lidé milovali.
Putoval po jarmarcích a dvorech, hrál Doktora Fausta, Čerta a Káču, Dona Šajna.
Byl to svět kouzel, hlasů a smíchu – svět, který dával lidem útěk z každodennosti.
A s ním se rod Beck stal rodem loutkářů.
Další generaci tvořil František Beck (1810–1891).
Se svou ženou Annou (1829–†) rozvíjel kočovné divadlo a přinášel radost po celých Čechách. Jejich vůz plný kulis a dřevěných postav byl vítaným hostem v každé vesnici. Lidé říkali, že když přijedou Beckovi, přichází světlo.
Syn Františka, Petr Beck (1855–†), byl mužem nové doby.
Zatímco jeho předci pracovali s loutkami, on sám se stal součástí představení.
Zaměnil provázky za akrobacii, divadlo za tělocvik.
Na poutích předváděl artistická čísla, která brala dech.
Z umění slova se stalo umění pohybu –
a právě tehdy vznikl základ moderní pouťové zábavy.
Jeho ženou byla Anna Holznechtová (1846–†).
Syn Petra, Vincent Beck (nar. 1879), byl ten, kdo vdechl jménu Beck nový význam.
Se svou ženou Annou Werthaimovou přenesl rodinné řemeslo do éry techniky.
Z maringotek se staly atrakce, z petrolejek záře reflektorů,
a tam, kde dřív stávalo loutkové jeviště, se teď točila světla a hudba.
Zrodit se tak mohl Lunapark Beck – symbol české pouti a poctivého řemesla.
Syn Vincenta, Josef Beck (1906–†), žil v době proměn, válek a nového světa.
Udržel rodinný lunapark v chodu i tehdy, když bylo těžké cestovat a živit se zábavou.
Spolu s manželkou Barborou Beckovou zůstali věrni tomu, co rod Beck vždy spojovalo –
lidem dávat radost, ne brát ji.
ejich syn, také Josef Beck († mezi 1940–2003), převzal otěže rodinného lunaparku.
Se svou ženou Marií Beckovou rozvíjeli podnikání i v nových časech.
Poutě zůstaly živé, zábava zůstala lidská, a jméno Beck nezmizelo z českých cest.
Další pokračovatel rodu, který vedl Lunapark Beck po roce 1989 – v době, kdy se české poutě znovu nadechly svobody.
Spolu se svou manželkou zanechali stopu v nové éře světel, hudby a kolotočů.
Současnost a budoucnost
Dnešní generaci představuje Václav a Josef Beckovi, kteří společně s jejich Rodinnou pokračuje v odkazu svých předků. Je to už sedmá generace světských, kteří jdou světem a přinášejí lidem úsměv, hudbu a světlo.
Lunapark Beck dnes spojuje minulost s přítomností – poctivé řemeslo, rodovou hrdost a radost, která nikdy nezmizela. Tam, kde se rozzáří světla lunaparku, tam pořád žije příběh který před 250 lety vykročil na cestu, po níž rod rodiny Beckových kráčí, Možná tohle by bylo hezké hned k logu nebo k historii : Světský, takzvaný světem jdoucí, není ten, kdo se toulá světem — ale ten, kdo nese radost světem.“
Odesláním zprávy souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
© 2025 Beck Family Group s.r.o. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořil
